Jarní vandr - Orlické hory, stř.11.6. - ne.15.6.2025

Letošní jarní vandr jsme naplánovali od středy 11.6. do neděle 15.6.2025 do Orlických hor a stejně jako na předchozích vandrech, tak i letos jsme se dohodli, že tento vandr je určen výhradně Piraním, nebo jimi pozvaným hostům.

Orlické hory jsou horskou oblastí, která se táhne od Olešnice na severozápadě po Heřmanovice na jihovýchodě a která je proťata hlubokými údolími Divoké a Tiché Orlice. Celá oblast je protkaná hustou sítí pěších, cyklo i lyžařských tras. Název pohoří je odvozen od řeky Orlice, která tudy po česko-polské hranici protéká. Nejvyššími vrcholy podle nadmořské výšky jsou Velká Deštná (1115 m n.m.), Koruna (1101 m n.m.) a Malá Deštná (1090 m n.m.). Přes nejvyšší vrchol Orlických hor vede hlavní hřebenová túra. Orlické hory patří do labsko-oderského povodí.

klikni na mapku pro zvětšení

Sraz jsme si dali ve středu 11.6.2025 ve 12:30 na Hlavním nádraží, odkud jsme vyrazili ve 12:56 rychlíkem R19 (R 866 Svitava) do Chocně a tam přestoupili na spěšný vlak V24 (Sp 1886) do Nového Města nad Metují. Autobusem Bus 331 jsme potom dojeli do Deštného v Orlických horách. Ubytovali jsme se v Roubence Petruška, nacházející se na okraji obce Deštné, v samotném srdci Orlických hor, kde jsme strávili středeční večer.

Ve čtvrtek 12.6.2025 ráno jsme nakoupili proviant a po snídani se vypravili na cca čtyřhodinovou 13 km dlouhou trasu z Šerlického sedla na Velkou Deštnou, do Luisina údolí, Studený vrch, kostel sv. Matouše, Jedlovou a přes Křížovou cestu v Deštném zpět na Roubenku Petruška. Dopoledne jsme vyjeli v 10:25 od Národního domu autobusem Bus 331 na Šerlich a po červené turistické značce vyrazili na Velkou Deštnou.

klikni na mapku pro zvětšení

Velká Deštná je plochým hřbetem cca 3 km východně od Deštného v Orlických horách a zároveň je nejvyšší horou Orlických hor (1115 m n.m.), které se dříve říkalo Sedmihradská hora. V roce 2019 zde byla otevřena nová rozhledna s fantastickým výhledem.

Z Velké Deštné jsme seběhli po zelené Kačenčině pohádkové stezce do Luisiina údolí, kde jsme se v bistru U dvou brášků občerstvili a potom dál přes Studený vrch ke kostelu sv. Matouše. Tento barokní kostel byl postaven v letech 1737-41, vysvětil ho karmelitánský převor František Martin. Po 2. světové válce byly kostel i hřbitov poničeny, v letech 1958-93 byl uzavřen a v roce 1993 začala jeho oprava.

Od kostela sv. Matouše jsme seběhli do Jedlové, kde jsme si chtěli pochutnat ve smažírně pstruhů na rybičce, bohužel už to tu nefunguje, stejně jako restaurace u Vernerů a tak jsme se vydali okolo lanového centra zpět do Deštného. Najíst jsme se chtěli v hospůdce Na Staré cestě, ale i ta byla zavřená. Naštěstí se paní hospodská nad námi slitovala, ogrilovala nám klobásek a natočila pivečko.

Na pátek 13.6.2025 jsme si také naplánovali cca čtyřhodinovou 13 km dlouhou trasu z Šerlického sedla do Sedloňova. Po snídani jsme opět vyjeli v 10:25 od Národního domu autobusem Bus 331 na Šerlich a tentokrát jsme vyrazili po červené turistické značce na sever.

Na dohled z Šerlického sedla stojí na hřebenu Šerlichu v nadmořské výšce 1019 m/m s výhledem do Čech i do Polska Masarykova chata, kde jsme se občerstvili.

Z Masarykovy chaty jsme vyrazili po červené turistické značce na vrchol Šerlichu (1027 m/m), Polomský kopec (1051 m/m) a dále na polské straně na rozhlednu Vrchmezí. Ta byla postavena v roce 2020 a nahradila tak zaniklou rozhlednu, která zde stávala v první polovině 20. století.

klikni na mapku pro zvětšení

Vrchmezí je s výškou 1084 m pátou nejvyšší horou Orlických hor a dokonce nejvyšší horou polské části hor.

Z Vrchmezí jsme se vrátili přes pramen řeky Bělé na Polomský kopec, odkud po žluté turistické značce seběhli do Sedloňova, konkrétně do stylové krčmy Sedloňovský dvůr, kde jsme poseděli a naobědvali se. 

V sobotu 14.6.2025 jsme si naplánovali také cca čtyřhodinovou 11 km dlouhou trasu na Zámeček Pádolí. V Luisině údolí jsme se opět v bufetu u Dvou brášků občerstvili.

klikni na mapku pro zvětšení

Z Luisina údolí jsme dále vyrazili po zelené značce ke starému šlechtickému sídlu, dnes penzionu Lovecký Zámeček Pádolí, kde jsme se naobědvali. Měli tu zrovna výborná jídla ze zvěřiny, jelení guláš, či svíčkovou z jelena.

Z Pádolí jsme se po obědě vydali po žluté značce přes Zálesí zpět do Deštného, večer jsme si udělali ohýnek a ogrilovali párečky a klobásky.

V neděli 15.6.2025 dopoledne jsme se po vrácení roubenky přesunuli do Opočna na prohlídku exteriéru zámku a přilehlé zámecké zahrady. Domů jsme z Opočna jeli vlakem ve 14:44.

Opočenský zámek svoji historii píše již od 11. století. Postupným vývojem, přes gotický hrad a honosné renesanční sídlo Trčků z Lípy, se dostal do rukou Colloredo-Mansfeldů, kteří z něj udělali pohodlné aristokratické sídlo využívající nejmodernější výdobytky techniky přelomu 19. a 20. století.

Fotogalerie z vandru do Orliček 2025 je zde: